Pozemšťané svůj boj na život a na smrt s termiťany vyhráli za cenu zničení jedné staré, moudré a prozíravé mimozemské rasy. Skončil Enderův boj, začal boj o Endera - to je ve stručnosti hlavní motiv, který roztáčí kola děje tohoto románu, časově umístěného do závěru Enderovy hry. Vedle setkání se „starými známými" z Bitevní školy jsme zde svědky vzniku Královny úlu a ustanovení Mluvčího za mrtvé. Tyto prvky, klíčové pro další pokračování Enderových dobrodružství, tu fungují ve vedlejší rovině, svým významem však zasahují do celého následujícího života ústředního protagonisty.
     Ender ve vyhnanství je i přes omezení daná nutností trefovat se do již napsaných svazků cyklu velmi mistrovsky napsaný. Způsob, jakým Ender přelstí své soupeře, je jednoduše geniální, a sledovat jeho následující kroky a opatření je doslova lahůdkovým čtením. Příběh Královny úlu je navíc dokonale včleněn do Enderova světa, až má čtenář pocit, jako kdyby ho již znal, a pouze si připomínal jeho detaily, které si nepamatoval. Nemohl si je ale pamatovat, protože dosud byly jen velmi letmo nahozeny či byly příčinami dějů odehrávajících se jinde a dlouho poté.
     Enderovská série Orsona Scotta Carda patří k tomu nejlepšímu, co bylo v žánru science fiction napsáno, a je potěšující, že si i tato kniha zachovává vysoký standard nasazený již prvním dílem.

text: Petr Holan
Pevnost 11/2010