AIDS je nuda. Tedy pro horor. Pár fleků, a člověk nakonec umře na chřipku. Nervy rozechvívající žánry si proto musí vymýšlet jiné choroby, aby svým příběhům dodaly šťávu a jiné tělní tekutiny. Například ,mor mladých‘. Něco tak variabilního tu dlouho nebylo. Když máte štěstí, tak se jenom svlékáte z kůže nebo získáte pár výrůstků v místech, kde se dají skrýt pod oblečením, když smůlu, stane se z vás nepřehlédnutelná zrůda. A samozejmě: přenáší se to pohlavním stykem. Tedy tím, co tvoří alfu a omegu uvažování teenagerů. Není proto divu, že na předměstí Seattlu je nakažených čím dál tím víc...
     Komiks, respektive grafický román Charlese Burnse rozhodně má své silné stránky. Patří mezi ně základní nápad, „obyčejnost" hlavních hrdinů, z nichž někteří se navíc objeví - nebo odejdou - v průběhu děje, a konečně i autorova schopnost nechat čtenáře vidět svět očima svých postav. (Jak prohlásil můj vzácný přítel Filip Gotfrid: „Nerad to jako zapřisáhlý heterosexuál přiznávám, ale dokonce i mně přišlo na tom Elizině ocásku něco sexy.") Také na některé scény asi hned tak nezapomenete, jako například polibek na nová ústa na krku. Na druhou stranu je jistým problémem fakt, že příběh ,nastavuje zrcadlo‘ zemi a době, která většině z nás nic neříká...
     Černá díra totiž není horor, jakkoliv to upoutávka na zadní straně svazku zataveného do igelitu naznačuje. Je tu sice zmíněný mor mladých a jsou tu modly a totemy ve stylu vylepšených skládaček z Blair Witch, ale to všechno jen mírně katalyzuje situaci na takřka maloměstě v polovině sedmdesátých let, kdy - jak kongeniálně uvádí anotace - „už nebylo tak docela v módě být hippie, ale Bowie byl se svými obleky pořád ještě trochu ,divnej‘". Mnohem více než s nemocí či tlupou příšer mají hrdinové (a hrdinky) problém vyrovnat se sami se sebou, s okolním světem, se snadno získatelnými drogami a občas nedosažitelným sexem. A marná sláva, nemůžete-li do těchto potíží promítnout své vlastní dospívání, budou vám první dvě třetiny příběhu připadat trochu nudné. Ne natolik, abyste knihu odložili, ale neubráníte se úvahám na téma ,jaký by to mohl být příběh, kdyby jej zpracoval někdo jiný‘. Podíl na tom má i pečlivá, ale jednoduchá a stereotypní kresba.
     Z podstaty ,dospívacího‘ komiksu je ovšem Černá díra špičkou v tom, co u nás vyšlo, a jako taková vás nemůže zklamat.

text: Jakub Zahradník
Pevnost 08/2008