Recenze - Wojta Běhounek - Hrdina ve stínu

    Kdysi dávno existovalo město Kuan Hador. Pýcha a světlo světa. Lidé z tohoto města kdysi zahnali démony, kteří si chtěli podrobit (či zmasakrovat) lidstvo. Ovšem pýcha předchází pád a obyvatelé Kuan Hadoru získali dojem, že když zachránili svět, tak že jim patří. Démoni byli opět vyvoláni a svět se pomalu, ale jistě začal opět hroutit. A tak bylo město zničeno a mágové Kuan Hadoru pomocí prostorové brány uzamčeni v jiném světě. Je však jen otázkou času, kdy brána povolí...
    Tulák Dakeyras byl, je a vždycky bude zabiják. Měl na zabíjení talent, který mu nikdo nemohl upřít. Dokázal přežít a zničit protivníky desetkrát lepší než on. Ne vždy byl ten hodný a ne vždy byl ten zlý. Prostě zabiják od přírody. Nikdy se mu to nelíbilo, ale co mohl dělat? Život ho naučil, že přežít může jen ten nejsilnější a nejrychlejší. A Tulák se učil rychle. Teď je mu šedesát a dal se na dráhu obchodu. Nevede se mu špatně - vlastní obrovský Bílý zámek, několik set obchodních lodí, několik diamantových dolů a podobně. Lidé ho mají rádi, protože je ohleduplný, šlechta ho nenávidí, protože není šlechtic. Život boháče Dakeyrasovi nepřinesl spokojenost - začíná myslet na cestu přes moře, aby konečně nalezl klid a někoho, kdo by konečně pro změnu neměl zájem na jeho smrti. Neustálé zabíjení nepřátel se časem omrzí a Tulák by rád taky občas potkal někoho, kdo mu neukládá o život - ne že by to musel být zrovna kamarád, ale nějaký lhostejný neutrál by byl po tom všem vítaným společníkem. Jeho plány však zkříží démoni, kteří se začínají vynořovat z trosek nedalekého města. Z trosek Kuan Hadoru. A protože napadnou Tulákův dům a jeho přátele, vyhlásí jim Tulák válku...
    Důvod, proč mají knihy Davida Gemmella takový úspěch, tkví v tom, že jsou o mužích. Nebo spíše o mužské hrdosti a cti. A postava Tuláka přesně vystihuje to, co mají v poslední době čtenáři rádi - hrdina, který není absolutně kladný, má nějaké to trauma a v životě dělá chyby jako kterýkoliv jiný člověk. Přitom je to však muž, kterého nejde zastavit. Hrdina, jenž má vždy vedle hlubokomyslných úvah čas na nějakou tu krátkou drsňáckou poznámku.
    Děj samotný je opět (jak už jsme u Gemmella zvyklí) dobře vystavěný a od začátku má spád. Postavy se nám mění před očima a nikdy si nemůžeme být jisti, kdo vydrží pohromadě do konce knihy. Autor se snaží držet své postavy při zemi, takže se nemusíte bát conanovských soubojů s desítkami válečníků najednou. Zápletka samotná je pravda už trochu otřepaná, ale aspoň dobře vystavěná. Prostě a jednoduše zatraceně dobrá akční fantasy.
    Bohužel - i když se kniha dá číst naprosto samostatně - nemohu se vyhnout srovnání s předcházejícími knihami Cestou vlka a V říši vlka. Předchozí dva Tuláci se mi moc líbili, a proto byl tento třetí pro mě tak trošku zklamáním. Je to možná tím, že zde není žádný nový nápad, nebo tím, že je tu daleko méně dramatické vyvrcholení událostí, než jsme u Gemmella zvyklí. A možná je to hlavně tím, že jsem zhýčkán a vím, co můžu od autora čekat. A Gemmell, namísto aby se mě snažil překvapit, spoléhá na jistotu.. Rozhodně však stojí za přečtení, neboť na dnešní knižním trhu je jen málo knih, které by se této vyrovnaly.

text: Wojta Běhounek
Pevnost

Knihu nabízíme v našem katalogu: