Recenze - Jakub Zahradník - Doteky záhrobí

     Duchařské příběhy už dávno nejsou uniformními povídkami s jednotnou pointou typu „jé, ono to vlastně bylo strašidlo", a antologie Doteky záhrobí je toho důkazem. Příznivci hororu ovšem nemají důvod otevírat šampaňské - jako by na této sbírce spočívala jakási kletba, která jen málokterou povídku ušetřila nějaké čtenářsko-recenzentské námitky.
     Perly, či spíše perličky tu jsou všehovšudy dvě: Co ti dá noc od Terryho Dowlinga, který téma sice elegantně obešel, ale napsal jedinou opravdu strašidelnou povídku, a Tančící muž Glena Hirshberga, jehož kvality doceníte až dodatečně, když si na celý příběh stejně jako jeho hlavní hrdina vzpomenete. Slušné jsou ještě Přátelský rozvod, Pocit zůstává a Oběšencův náhrdelník, ale tím beznámitkový výčet končí. Úvodní Trentinovic chlapec - jedna ze dvou klasických „ghost stories" - svoje apokalyptické finále vůbec neumí prodat, a styl Tanith Leeové, která popisuje Ducha ve stojacích hodinách, je tak ufňukaný, že bubáka hlavní postavě škodolibě přejete.
     Ženy v tématu vůbec poněkud tápou (tak, teď jsem si to rozlil); Joyce Carol Oatesová si plete duchařinu s duchovnem, Kelly Linková sice má fantazii a nápady, ale nedokáže je obkroužit příběhem, a co chtěl/a svou Rychlostí říci Kathe Koja je stejně záhadné jako jeho/její pohlavní příslušnost. Ticho padajících hvězd vede stejně jako Doktor Hood odnikud nikam, Mrtvý duch Gahana Wilsona je příliš krátký a Limbus Luciuse Sheparda přes své kvality zase moc dlouhý. Čímž nám zbývá nedotažený Mouřenín a já a Sedm sester, které sice nabízejí mnohem více duchů, než bývá zvykem, ale také umělecký svět v množství větším než přiměřeném.
     Úhrnem vzato rozhodně nejsou vybrané povídky špatné a byly by ozdobou leckterého časopisu (Limbus možná i Playboye), ale bohužel až na výjimky zcela rezignovaly na vzbouzení děsu, tolik proklamované v anotaci knihy, a tím pádem se také pravděpodobně minou s očekáváním a vkusem většiny čtenářů. Ostatně by neškodilo, kdyby nakladatelství Mladá fronta místo přehnaných hrůzyplných slibů na obálce věnovalo více péče obsahu knihy, doplnilo jej o medailonky autorů a hlavně nevynechalo historii vzniku jednotlivých povídek. Takto zůstává jinak celkem reprezentativní antologie Dotek záhrobí opravdu jen dotekem a na kvalitní sevření strachem musíme čekat dál. (A mimochodem: Koja je ženská.)

text: Jakub Zahradník
Pevnost 09/2009

Knihu nabízíme v našem katalogu: