Recenze - Petra Neomillnerová - Kafka na pobřeží

    Hned úvodem je třeba říct, že Kafka na pobřeží získal Word Fantasy Award, a to i přes fakt, že se zcela vymyká všemu, co si Češi představují pod pojmem „fantasy". Pokud budeme trvat na žánrovém vymezení, řadí se Murakami spíše po bok Márqueze, Machena a snad také v titulu i knize zmiňovaného Kafky. Označení „magický realismus" si totiž román zasluhuje mnohem víc.
    A o čem kniha je? O dospívání, hledání, pocitech viny i osudovém předurčení, o laskavosti, krutosti i vůli přežít. Také je o lásce, mateřské i té druhé, která se v tomhle příběhu zaplétá v pravdě oidipovsky. Kafka Tamura, patnáctiletý japonský chlapec, utíká z domova před citovou prázdnotou a také před kletbou, již nad ním vyřkl jeho otec. Pan Nakata, který v dětství přišel o paměť i intelektuální schopnosti, zase hledá kočku Sezamku, přičemž se dostává do centra záhadných událostí. Obě zdánlivě nesouvisející linie příběhu se paralelně rozvíjejí, aby se v jednom okamžiku ne snad spojily, jen dotkly v zcela zásadním bodě. Pravda, kniha nám stejně neposkytne odpověď na všechny otázky - tak už to zkrátka ve snovém světě chodí. Mnohé zůstane nejasné a čtenář může hledat znovu a znovu.
    Zvláštní kouzlo románu dodává také fakt, že zatímco Kafka Tamura vypráví svůj příběh v ich-formě, Nakatovu „misi" nahlížíme zvenčí, když sledujeme, jak „hloupý" muž roste až k roli osudového posla řádu, který prostě „dává věci tam, kam patří".

text: Petra Neomillnerová
Pevnost 01/2007

Knihu nabízíme v našem katalogu: