Recenze - Otomar Dvořák - Hvězdy, ty studené hračky

    Konečně čeští čtenáři zjišťují, že kromě populární série o Hlídkách napsal Lukjaněnko řadu dalších pozoruhodných knih. I tento román je brilantní ukázkou mistrovského vypravěčství, v němž jako by autor využíval toho nejlepšího z odkazu bratří Strugackých.
    Odehrává se v době, kdy Pozemšťané byli přijati do Konkláve, sdružení nejvyspělejších civilizací vesmíru. Mají tam však podřízené postavení, o ničem nerozhodují, pouze se po nich chce, aby za drobné výhody poskytovali služby (nepřipomíná vám to něco?). Proti této „politice zakladatelů" se chystá důmyslné spiknutí několika podobně zneužívaných ras, ať už jsou to matematicky geniální ještěři Počtáři, krysám podobní bojovní Alaři nebo v cizích tělech přebývající symbiotičtí Kualkuové. Ti společně vypracují plán, založený na dávné moudrosti „když se dva perou, třetí se směje" a rozhodnou se vyděsit suverénní Konkláve mocným nepřítelem, záhadnými Geometry, kteří se vynořili z neznáma - a co je překvapivé, jsou velmi podobní lidem. Pozemský pilot Chrumov je vybrán jako průzkumník, aby odhalil jejich podstatu.
    Čekají vás napínavé akční scény, otázka, jestli lze využít schopností nějaké bytosti i proti její vůli, odhalení mrazivého zákulisí „ideálně krásné a humánní civilizace"... Pokud se vám bude zdát, že román končí zrovna v nejlepším, pak nezoufejte; snad se už brzy dočkáme překladu druhé části, nazvané Svět Stínu.

text: Otomar Dvořák
Pevnost 12/2006

Knihu nabízíme v našem katalogu: