Recenze - Martin Fajkus - Boží bojovníci

    Už jsou tady! S válečným chorálem na rtech a zbraněmi v rukou vpadli do zemí Českých po téměř šesti stech letech opět boží bojovníci. Tentokrát v netrpělivě očekávaném druhém pokračování Husitské trilogie Andrzeje Sapkowského.
    Stejně jako pro nás, i pro Reynevana uplynuly dva roky od doby, kdy musel prchat od sladké Adély, a tím započal svou cestu. Rok 1427, ve kterém se děj knihy odehrává, zastihl hlavního hrdinu v jednom z center husitských Čech - v Praze. Reynevan pracuje v městských špitálech, kde se jeho nadání neobyčejně hodí, protože husité válčí prakticky neustále. Ve volném čase se snaží studovat magii, a kupodivu i v Praze nalézá učené muže stejného zaměření. Ale iluze bezpečí velkého města je klamná. Minulost ho stále stíhá, a tak nezbývá než vsednout na koně a vydat se na další cestu...
    Za ty dva roky, co jsme ho neviděli, Reynevan vyspěl. Stal se moudřejším, zkušenějším a rozhodnějším. Ukazuje se, že už není zdaleka bezbranný a pod tlakem okolností se z něj dokonce stává velmi nebezpečný muž. Ví, co chce, a zároveň si uvědomuje, že nic není zadarmo. Přesto v něm ještě zbývá dost z onoho naivního mladíka, který si umí zadělat na spoustu problémů.
    Sapkowski nyní zaměřil svou pozornost na husity. Stejně jako se nemazlil se šlechtou a preláty, dává i jim pěkně do těla. S ironií a štiplavým humorem představuje velké osobnosti husitského tábora i prosté bojovníky a po svém se vypořádává s různými mýty, které husitství obklopují. Skvělé jsou třeba komentáře jeho postav věnované práčatům, adamitskému hnutí či Žižkovi. Kromě různých klasických motivů, jako jsou láska, pomsta či boj za správnou věc, představuje autor překvapivě i válku tajných služeb příznivců kalicha a kříže, a to tak důkladně, že na některých místech knihy je až přeagentováno. Kontroverzi pak budí zejména vysoce moderní a sofistikované metody, jaké ony organizace používají.
    Kniha je psána podobným stylem jako Narrenturm, jen je více nabitá dějem a akcí. Znamená to, že je v ní opět spousta citátů v latině, odkazů na různé události, německých slovíček i středověkého názvosloví. Toto je však její Achillova pata. Škoda, že překladatel (případně nakladatel) nevěnoval větší pozornost poznámkovému aparátu. Na plné vychutnání příběhu je toho třeba vědět opravdu hodně a neustálé listování v encyklopediích požitek z četby nezvýší...

text: Martin Fajkus
Pevnost 02/2006

Knihu nabízíme v našem katalogu: