Recenze - Jakub Zahradník - Na křídlech tornáda

    Jsou autoři, kteří mají dostatek nápadů na to, aby si mohli dovolit psát povídky. Jsou autoři, kteří píší natolik přitažlivě, aby si mohli dovolit psát romány. A pak je Miroslav Žamboch. Autor, který píše tak a s tolika nápady, že o jeho románech čtenáři prohlašují: „Když jsem tu knihu dočetl, byl jsem překvapen, že má tak málo stránek, a ne třikrát víc." Tomuto úspornému a úspěšnému spisovateli právě vyšel druhý soubor povídek. Přesně podle regulí vlastně první, protože Ostří oceli bylo doplňkem ke Koniášově biografii, zatímco Na křídlech tornáda je autorský výbor tak, jak má být, s interferencí od fantasy po SF.
    Fantasy u tohoto autora, jak se podivoval nejeden literární teoretik, převažuje. (Bože, já mít jeho vzdělání a představu, proč vlastně auto doopravdy jezdí, tak nic než technickou hard SF nepíšu - prosím, omluvte pozn. aut.) Stvořitele cituplného Na ostřích čepelí i magieplného Dlouhého sprintu poznáváme ve všech zúčastněných povídkách tohoto žánru, ať už se jedná o takřka středověkou linii ve Skaldovi či Zabít šedovlasého krále, nebo naopak magií prosycenou inteligentní variaci na příběhy o jediných prstenech, prostě nazvanou Prsten. Nejinak je tomu v jeho vůbec prvním úspěchu - ve Zpovědi válečníka, ve Zmetkovi s nádechem hororu, v krvavém a přesto poetickém příběhu Muž a žena či v Cizinci, který se váže k jiné Žambochově literární postavě.
    Stylovým vtípkem na rozhraní je Soldateska, jež se interesantně tyčí na základech z omšelých historek o propojování světů literárních a skutečných. V závěrečné sci-fi části rozeznáváme autora nejvíce v povídce Zabij bližního svého, kde charakteristická nejistota hlavního hrdiny však samozřejmě nepřebíjí a neubližuje postapokalyptickému příběhu. Žambocha samotného pak nejasně tušíme na pozadí titulní povídky, jejíž klimatické podmínky, postavy i nezvyklá plavidla jedou nadoraz. Specifický Lovec čarodějnic se pravděpodobně nezařadí mezi nejoblíbenější autorovy texty, narozdíl od Páteční noci, kterou budou příznivci noirového komiksu Sin City uchváceni.
    Stále však platí úvodní autorské rozdělení a fakt, že Miroslav Žamboch má dostatek nápadů na to, aby si mohl dovolit psát romány. Proto jakkoliv precizně napsané a mnohdy brilantní povídky obsažené v této sbírce nezastíní novely a romány, které Žambocha proslavily. Ale kdo si troufne říct, zda je to dobře?

text: Jakub Zahradník
Pevnost 07/2004

Knihu nabízíme v našem katalogu: