Recenze - Wojta Běhounek - Vzpomínky ledu

    Chcete-li okusit něco málo z válečných hrůz, poznat pár skutečně drsných a vyšinutých postav či na chvilku nahlédnout do temného pekla vtipně přezdívaného život, musíte se seznámit s knihou Vzpomínky ledu.
    Třetí samostatná Kapitola Malazské Knihy Padlých (z plánovaných deseti) začíná tam, kde skončily Měsíční zahrady, a časově se odehrává paralelně s knihou Dům mrtvých. Autor se zde věnuje osudům Houfce Jednorukého, armádě Caladana Chmura a mnoha dalším známým postavám. Tentokrát má Malazská říše v zaměřovači Pannionské dominium a jeho milionovou armádu, která se jako rakovina rozlézá po kontinentě Genabakis. Jenže ne vše se dá vyřešit na bitevním poli a ne všechna práce je jen pro řadové mariňáky. Navíc, svět jako takový se začíná otřásat v základech a ani sami bohové už si nejsou jistí vlastním osudem...
    Kanaďan Steven Erikson rozehrál na devíti stech stránkách příběh, kterému se může jen máloco rovnat. Vzpomínky ledu jsou totiž všechno možné, jen ne jednoduché, průměrné a optimistické. Autor vás svou knihou provází podobně jako kastelán po hradě, který má rozlohu malého kontinentu. Ke všemu dodá běžný výklad, nikde se zbytečně nezakecá a pomalu se vás snaží připravit na rozlehlost a délku celého díla. Přitom vás však neustále drží v pozornosti, dbá na to, aby vás všechny důležité souvislosti trkly do hlavy samy a probouzí ve vás neukojitelný hlad po dalším kousku jeho gigantického eposu.

text: Wojta Běhounek
Pevnost 12/2004

Knihu nabízíme v našem katalogu: