O novém románu Miroslava Žambocha Líheň se
toho ještě před jeho vydáním namluvilo velmi mnoho. Že to prý bude
„kulhánkovština", že půjde o něco naprosto zcela odlišného od jeho
předchozích knih, že... a tak podobně. Co je na tom všem pravdy?
Marika Zaháňská má smůlu na chlapy - když už si
nějakého najde, tak dotyčný třeba nedorazí na schůzku. A právě jedno
takové nepovedené rande je příčinou událostí, které Marice změní život.
Nejen, že se do muže, který ji v pražských uličkách zachrání před
lupičem, zamiluje, ale také se stane jeho spolupracovnicí. Alexandr
Rubin však není ledaskdo - je to mafián. A navíc mafián s VELKÝM
problémem. Ten problém se jmenuje „neznámí, nezničitelní a téměř
nesmrtelní hajzlové mi jdou po krku". Ještěže má Alexandr vedle Mariky
také pár ostrých chlapíků s bouchačkami a japonskými meči. I když ani
tohle nemusí ve finále stačit...
První polovina románu se nejen jako „kulhánkovština"
tváří, ona jí - svým způsobem - je. A to jak co se týče motivů
(superhrdinové versus superbídáci), tak i strukturou vyprávění: je tu
problém (něco získat, někoho zkontaktovat), dojede se na místo,
následuje přesdržková a návrat na základnu. K tomu je tu ještě
nadstavba: sám Kulhánek je v knize zmiňován (ve druhé části se
pravděpodobně zaplete i do děje), což má kořeny v jeho posledním románu
Nočním klubu (kde učinil sám sebe hlavním hrdinou). Závěr prvního svazku Líhně naznačuje, že se o totéž - ale zřejmě dovedené ad absurdum - pokusí i Žamboch.
Co je tedy Líheň zač? Plagiát? Parodie? Ani
jedno z toho - je to pocta. Je to přátelsky ironická pocta současné
megastar české sci-fi a zároveň snaha vyzkoušet si jiný typ fantastiky.
Při všem tom „kulhánkování" jde o naprosto osobité dílo zkušeného
autora, je to „žambochovina" více než co jiného. Počínaje sevřeností
děje, přes postupně odhalovaná tajemství, hrdiny (jejichž super je tak
trochu pomačkané obyčejnými lidskými problémy), vědecké zázemí knihy
(místy prakticky hard hi-tech SF) a konče odkazy na oblíbené autorovy
žánry (drsná škola, westerny, gangsterky).
Na hodnocení Líhně je po přečtení první části
románu příliš brzo, i proto tato recenze nabízí spíše úvahy než jasná
hodnocení. Sejděme se proto nad stránkami Pevnosti na počátku příštího
roku, kdy vyjde část druhá, a podívejme se na román jako na celek.
text: Karel Benedikt
Pevnost 12/2004
Knihu nabízíme v našem katalogu:
| Líheň 1: Smrt zrozená v Praze |