Recenze - Wojta Běhounek - Bez slitování

    Dluhy nejsou dobrá věc. Ať už se to týká dluhů hmotných či emocionálních, vždy člověka svazují. V malém množství se ještě dají snést, ale nikdy nemůžete odhadnout, kde je ta hranice mezi „splatností" a „nesplatností". Ovšem ne vždy máme možnost vybrat si, zda se zadlužit vůbec chceme. Hlavní hrdina tohoto románu tu možnost neměl. Mohl si vybrat - buď se celoživotně zadluží, nebo zemře on i celá jeho rodina. A tak si tehdy ještě mladý Bakly vybral...
    Představte si, že musíte každých šest měsíců splatit šest set zlatých. A to po dobu šestnácti let. Jak si je vyděláte, to je vaše starost - hlavně musí být ve stanovené době na správném účtu. Jinak...! Možná proto se stal z kovářského učně zabiják, násilník a křivák. Ovšem na druhou stranu - není se čemu divit. Bakly na hraní s čísly nikdy nebyl a z vyšších kruhů rozhodně nepocházel. Vydělával proto peníze tím „jednodušším" způsobem - vraždy na objednávku, souboje v aréně, přepravování „horkých" zásilek a podobné záležitosti. Jeho život se naplnil krví - a vidinou neustále tikajících hodin. Neplete se do záležitostí jiných a nestará se o druhé. Nic a nikdo ho nezajímá. Nemá přátele a žádné nehledá. Rozhodně si nehodlá přidělávat další dluhy. Má jen sebe a něco k pití. Na kvalitě nezáleží, hlavně když to člověka spolehlivě uspí. Protože lidé jako Bakly nemají dobré sny.
    Evidentně poslední Baklyho zakázka se týká ochrany účetního, který má prověřit finanční záležitosti syna jistého vévody. Ve zprvu nevinném obchodním manipulování se začíná objevovat více a více postav. Problémů přibývá a řešení je čím dál míň. Celá situace se zamotává a přestává být komu věřit - a v tom všem zmatku, musí Bakly myslet především na to hlavní - jak sehnat peníze v co nejkratším čase. Proto uzavírá další zakázky a je mu jedno, že se ocitá na různých stranách barikády. A tak začíná proces rozhodování, zrazování a hlavně zabíjení...
    Kniha Bez slitování ze všeho nejvíce připomíná detektivku ve stylu americké „drsné školy" v nejlepším duchu Phila Marlowa. Až na to, že Bakly není ani hezký ani milý, a ani ne tak úplně čestný. Ovšem kde chybí podobnost v charakteru postavy, tam se objevuje v příběhu. Nitka se zamotává už od prvních stránek a její kompletní rozpletení přichází až v závěru - a je daleko komplikovanější, než by kdo čekal. Drsné hlášky, drsné postavy, drsné prostředí - to jsou základní kameny této knihy. To vše je podkresleno myšlenkou, zda život má nějaký smysl. A jestli vůbec existuje nějaký způsob, jak ho najít - vždyť každý máme jiný žebříček hodnot...
    Miroslav Žamboch (1972) se narodil v Hranicích na Moravě a studoval jadernou fyziku, která ho dodnes i živí. Do podvědomí čtenářů se asi nejvíce zapsal knihou Na ostřích čepelí (Klub Julese Vernea 2001), kde v románovém podání představil svého stěžejního hrdinu Koniáše, ke kterému se vrátil v knize sesbíraných povídek Ostří oceli (Fantom Print 2002). Jeho další román Seržant (Klub Julese Vernea 2002) byl neméně úspěšný, i když pocházel žánrově ze zcela jiného soudku. Za zmínku stojí i kniha tří novel Poslední bere vše (Klub Julese Vernea 2000), v jistých kruzích považována za jeho nejlepší dílo. Dále je autorem několika povídek různých stylů a s různými postavami, které mu již nějaký ten pátek vycházejí v různých časopisech a fanzinech. Důvod, proč si získal přízeň čtenářů, je zřejmě v jeho postavách - ať už je to Bakly, Koniáš či ostatní. Skoro vždy jde o hrdiny na okraji společnosti, kteří nestojí o soucit a rvou se se životem, i když většinou ani neví proč. Což je něco, s čím se skoro každý dokáže ztotožnit. Přeji proto příjemné počtení všem, kteří mají v lásce „drsnou školu", kde cynismus vítězí nad láskou a optimismem.

text: Wojta Běhounek
Pevnost

Knihu nabízíme v našem katalogu: